ČPž Veselí
Přijíždíme v sobotu ráno a po krátké době lezu do startovní budky, kde měřím čas. Bolí mě v zádech tak, že nevydržím sedět, střídavě klečím, stojím a sedím. Vůbec nevidím, jak naše děti jedou, kromě první branky. Debly sice vyhráli, ale v singlech to nebylo nic moc, hlavně Ema nějak záhadně byla asi o 10-20 vteřin za všemi, koho normálně úplně v pohodě předjíždí. Večer a noc trávíme na Baťově kanálu.