Memoriál Jaroslava Froňka Veltrusy
V pátek jedeme do Veltrus, kde se seznamujeme se dvěma francouzskými singlíři. Ti jezdí úplně nádherně a tak se ptáme, jak jsou na tom ve Francii - a oni že v první pětce C1. Chválí Matějovi techniku a baví se anglicky s Emou, která jim rozumí, což se nám s Matějem nechce věřit.
V sobotu jsou závody, poměrně sjízdná trať má uprostřed dost nepříjemný přejezd. První jede Ema, já se klepu strachy, aby to celé neproplavala. Po padesátce na brance č. 1 ale už statečně bojuje a jen uprostřed se jí ten přejezd nepodaří, tak chytá ještě dvě padesátky. Na deblu to pak jedou celkem dobře. Matěj na singlu míjí branku pod zmíněným přejezdem a dostává taky 50. Ve druhé jízdě Ema už v pohodě projede branku č.1, v obtížné části to taky zvládne o dost lépe, ale do dvou branek nemá sílu dojet a má to za 50. Na deblu dávají taky jednu padesátku a Matěj na singlu naprosto zbytečně na poslední brance hodí krček a dostává padesátku. Pak se ještě s Busterem a Matyášem Lhotou domlouvají na hlídce, jedou krásně spolu až po ten přejezd a Matěj míjí branku. Jinak jeli všichni tři všechno čistě, ale padesátka je padesátka.
Dalo by se říct, že závody skončily naprostou katastrofou - ze sedmi jízd jen jedna bez padesátky. Ovšem pořadatelé, hlavně asi zásluhou Jožky / Milana a Jardy Froňka to ocenili velmi hezky a úplně jinak. Ema totiž byla jedna ze dvou, kdo to jeli a byli narození 2003, tedy závodící prvním rokem, druhý byl kajakář z USK. Pořadatelé tedy udělali dorostenecko-žákovskou kategorii a Ema byla třetí, na deblu pak byli dokonce v takové kategorii první, když za nimi byli jen prďolové z USK. Matěj, který byl na čestném posledním místě, byl oceněn jako 3. dorostenec - ze tří - a hlídka byla druhá - ze dvou.
Tak pořadatelům (a nejen těchto závodů) můžeme jen poděkovat, že průšvih dovedou přeměnit na ocenění a dětem dodat odvahu a chuť do závodění, když se utkávají s podstatně staršími a zkušenějšími kanoisty.
