Jihlávka 1979 nebo 1978

Po 31 letech jsme našli následující diáky.

Jedná se o nějakou VTJZ na Jihlávce, jinak taky Jihlavská 13. Sebe tam nevidím, ale byl jsem tam. Zato docela jasně vidím Honzu Černohlávka, dále z mládežníků Tondu Fejfara, Ivana Havla a další povědomé tváře, jejich jména si nepamatuju. Na zeleném Lettmanovi s nápisem POP_CORN je Karel Pavlík a jeho žena Eva, strašlivý Karlův řev "Makešu makéééé!!!" si jistě pamatují všichni, kdo tehdy jezdili. Podle tehdejší Karlovy postavy je vidět, že je to opravdu dávno.
Já jsem měl problém, protože jsem byl trochu mladší, než ostatní, a musel jsem jet vždycky na háčku. Nejčastěji jsem jezdil s Bořivojem Pospíšilem, nezávisle na vodácké tradici se mu vykalo a říkalo "pane Pospíšil", navíc on jezdil tak, že se nikdy necvaknul a ani nenadával háčkovi, tedy mně, nejen že nemluvil sprostě, ale nenadával vůbec na nic. Bylo to takové nestandardní vodáctví. Teprve Spartakiádní plavba, to byla taková záminka, kdy se využila spartakiáda k splutí Otavy, Sázavy a dalších řek, nastartovala etapu ježdění s mnoha dobrodružstvími. To byla vůbec velmi povedená akce, především pro nás puberťáky. Celé to vedl Josef Pícha, zcela svérázný vodák, který chodil eskymovat na řeku i tehdy, když ostatní chystali běžky na zimní výlet. Jeho tři Stejšny Škoda 1201 fungovaly tak, že když z jednoho něco upadlo nebo se něco pokazilo, tak se to vzalo z jiného Stejšna a nebo se naopak přehodilo pár součástek do toho, co byl nejblíže provozuschopnosti, a jezdilo se dál. Součásti za jízdy opravdu upadávaly, třeba jednou dveře při cestě na sjezdové závody. Josef byl pak s námi na Tesle, tam se proslavil svýma plavkama a především tím, co se z nich při sušení linulo.

Nyní ale zpět k Jihlávce.

Občas se to jezdilo až někam do Pohořelic, jednou tam Jaroušek Tesař z Tesly spadl i s lodí ze splavu ve Cvrčovicích. Ozvalo se jen zrychlující se škrrrrrr škrrrr škrrr škrr škr, jak klouzal po šikmé části jezu porostlé žabincem, kde nebyla voda na zabrání. Následoval pád z kolmé části na mělčinu pod jezem.

Kempovali jsme většinou u Stříbského mlýna, kde jsme na celé kolo hráli písničky Karla Kryla a vařili guláš smíchaný se všemi konzervami, které kdo měl. Hlavně rozpuštěné paštiky tomu dodávaly zajímavou konzistenci. Pak se do toho kotlíku po nevalném umytí vařil čaj a ten naštěstí vypil chlapeček od nějakého kajakáře, jen díky tomu jsme se neotrávili.