Začátek
![](files/search.jpg)
![IMG_7964](files/img_7964.jpg)
Závodění
![](files/logo.jpg)
![IMG_7866](files/img_7866.jpg)
Vrátili jsme se domů a šli se přihlásit do oddílu kanoistiky Tesly Brno. Tak ukažte, co umíte, vybídl nás trenér.
Nasedli jsme do lodi a razantními záběry jsme vyrazili dopředu. Kolem stojící členové oddílu propukli v hlasitý smích a vysvětlili nám, že takto pádlují všichni, kdo jezdí turisticky. V dalších letech jsme se naučili držet pádlo a především ruce tak, aby nás po pár metrech proti proudu nebolely, pak jsme se rok dřeli na sjezďáku a konečně se dostali ke slalomu. Jenže v tu chvíli si to kolega rozmyslel a já jsem musel přesedlat na singla - zrovna nebyl po ruce háček.
Chvilku mi to závodění docela šlo, problém byl ale v tom, že se všechny závody odehrávaly v podstatě na voleji. Kromě Víru, kde jsme museli s lodí pochodovat několik kilometrů od ubytovny pod hráz a pak se jezdilo přesně hodinu, nebyla v okolí Brna žádná pořádná voda. Zdá se mi, že se to od té doby moc nezměnilo, v Čechách je kousek od sebe několik kanálů, v Brně a okolí není nic. Když se pak vypravil závodní oddíl někam na Horní Bečvu nebo na Kamenici, většinou jsem tam rozmlátil loď.
Normálně nenormálně na vodě
![IMG_4565](files/img_4565.jpg)
Přes turistiku opět ke slalomu
![vodak_01](files/vodak_01.jpg)
![Foto_6992](files/foto_6992-2.jpg)
Nakoupili jsme postupně hromadu starších slalomových lodí a začali jezdit na řeky, někdy jen sami s Matějem a nebo s vodáckým oddílem Racek Brno. Bohužel organizovaní turisté poněkud propadli absurdnímu závodění nazvanému Český pohár vodáků. Za nerovných podmínek, daných různými typy lodí a především úplně nesmyslně postavenými brankami, se ženou po řece, místo aby si někde užili, jinde vylezli a odpočinuli. Prostě turistika na čas je jako sezení u táboráku na čas. Vůbec jsme na ně nezanevřeli, naopak s organizátory občas diskutuji o nejlepších pravidlech, ale pro pořádné ježdění jsme přešli ke slalomu.
![](files/logo-3.jpg)
Pak jsme se díky snaze o stavbu kanálu a o znovuobnovení ježdění slalomu v Tesle seznámili se slalomáři z USK, kteří nám velmi pomohli ve všem, co jsem měl v plánu tady v Brně udělat, pomohli nám Pytlák Říha, Milan Bílý i Jirka Rohan. A tak jsme začali zase závodit. Prvně Matěj, pak jsem se musel přidat já, protože Matěj neměl komplice na debla a
![IMG_1957](files/img_1957-3-2.jpg)
Další vynikající kamarádi, kteří žijí slalomem, jsou Galuškovi v Sušici. Vláďa založil firmu Galasport a staví lodě a pádla pro slalomáře na celém světě. Vyvinulo se to tak, že k nim do Sušice jezdíme na vodu úplně nejraději ze všech míst. Matěj odjel s Toničkou Galuškovou několikatery závody a pro Emu byla Tonička velkým příkladem v tom, aby ji závodění začalo bavit. Společně jsme několikrát sjížděli Otavu zcela turisticky na zcela neturistických lodích. Následně se Tonička stala mistryní světa.
![Pasted Graphic](files/pasted-graphic-2.jpg)
![IMG_6391](files/img_6391-3-2.jpg)
Více o tom je na samostatné stránce zde.
![vodo_znak2](files/vodo_znak2-2.jpg)
![P1200882](files/p1200882.jpg)
Možná že by bylo lepší napsat "rádi se stěhujeme". VSK Rájec je totiž skvělý oddíl . Dvě zimy jsme s nimi trávili na bazénu v Blansku, děti se prvně naučily eskymovat a v dalším roce se zdokonalily, Matěj zvedá rukama bez pádla a Ema odložila brýle a přestala jí vadit voda v nose.
S VSK Rájec jsme sjeli párkrát Svitavu, Dunajec, Poprad a původní koryto Váhu.
Naše rodina na vodě
- Ema s Matějem jezdí závodně. V současné době závodí za VSK Rájec. V roce 2013 to vytáhli na vicemistry republiky v žákovském slalomu, v roce 2014 Ema vyhrála Český pohár žáků a Mistrovství ČR ve své kategorii. Oba mají vyjetou nejvyšší národní soutěž - Český pohár. V poslední době, díky znovuzavedení kategorie C2Mix, jezdí spolu zase víc na deblu.
- Maminka Alice jezdí občas s námi turistiku a zajišťuje přesuny osob a materiálu. Její nejoblíbenější plavidlo na letní Otavu je slalomový singl. Na těžší řeky, jako je Tara, preferuje gumák.
- Klárka jezdí občas s námi, naposledy excelovala na slalomovém singlu a v motorkářské kombinéze na jezu v Sušici.
- Anča jezdí už jen se svou partou letní vodu,
- Julča párkrát jela s Alicí nebo Klárkou, pak si ale oblíbila singl. Po dvou dnech vodácké praxe na něm jezdila na kanálu v Křivoklátě.
- Tatínek Lubor už jen sleduje ze břehu na kanálech, kde se bojí sám jezdit, nebo dělá rozhodčího. Jednou za rok se vrhne do divokých peřejí Jihlávky v Kounicích a závodí s hlavním cílem to vůbec dojet do konce a nedostat infarkt.