Voda VOSLE - Otava 2012


Účastníci - jak se postupně sjížděli:

  • Alice, Ema, Matěj, Lubor
  • Tonička
  • Eva, Dušan
  • Oskar, Martin
  • Alice, Tomáš
  • Eliška, Táňa & pes, Čurda
  • Ivuška, Libuška, Onďa
  • Jája,
  • Hanka, Přemda
  • Lída, Inka, Máťa, Luky, Lukáš
  • Evička, Markéta, Iva, Honza

<<< --- Jednotlivé etapy jsou vlevo v menu

Sobota:

Vyjeli jsme z Brna ve 4:30 (“na dovolenou se vyjíždí brzo”) a po procházce a snídani v Písku jsme dojeli před devátou do Sušice, kde jsem se vrhli hned na vodu. Počasí je něco mezi březnovým a listopadovým, fučí, prší nebo obojí zaráz. To se pravidelně střídá s krásným slunečným počasím, takže vždycky rozvěsíme hromady mokrého oblečení a vybavení a když to uschne, začne pršet. Ale jednu výhodu to má - v Otavě stoupá voda.




Začáteční sobota i neděle:

Trénujeme na slalomové trati a ve šlajsně. Matěj s Emou v pohodě, já nemotorně a Dušan s Alicí předvádějí každý nové akrobatické prvky, např. “skok ze singlu”, “ležení hlavou dolů na mělčině” a další. Díky nezlomné vůli a neutuchající píli se však začali oba zlepšovat, takže Dušan nakonec smažil se mnou závodním tempem a Alice následně sjela všechny zpestřující říční prvky (jezy, šlajsny, válce) na singlu jen s jednou menší nehodou.
Dokonce i někteří kulturně vyzrálí jedinci procházejí město, jeho největší zajímavosti, což je pro některé restaurace na náměstí a pro jiné obchod s dostatkem pečiva, které nám už došlo.
Odpoledne se k partě připojila nastálo Tonička Galušková a na chvíli její maminka a sestra Barunka.

Při ježdění šlajsnou jsem se převrátil do vracáku a při snaze o zvednutí se mi šprajclo pádlo do kamenů a hlavně se omotalo šňůrou od brýlí, kterou jsem si pitomě nechal moc dlouhou. Musel jsem vylézt a pádlo jsem nenašel. Mezitím připlula Alice s Emou a tak jsme valili dolů po řece, holky pádlovaly a já jsem zabíral rukama. Asi po kilometru jsme pádlo našli, ale nepodařilo se nám vylézt na silnici, proto jsme jeli další úsek až do kempu v Dobršíně a odtud jsem asi 4 km běžel do Sušice pro auto, abych nás dopravil zpět. Na střeše auta se vezla toaletní krabička a nespadla, jen lidi divně koukali.



Pondělí:

Vyjíždíme s Martinem a Oskarem do Radešova, pak svážíme auta dolů a Tomáš a Alice K. nás vyvážejí zpět. Za šíleného počasí splouváme nejhezčí úsek letošní vody (teda aspoň to všichni říkají, mně se nejhezčí zdá úsek od horní branky pod šlajsnu v Sušici). Je zhruba dvojnásobek vody, než v létě bývá (22 kubíků), takže plavba je příjemná, jen ten déšť a teplota to trochu kazí. Ale Martin s Oskarem jsou dokonale zabezpečení a my ostatní jsme zvyklí, takže přijíždíme velmi spokojení (a utahaní). Kromě toho trénujeme na slalomce a žijeme kempovým životem.


Úterý:

Přijíždí Přemek s Hankou a Jájou a Čurda s Táňou, Eliškou a psíkem. Svážíme auta do kempu v Žichovicích, pak valíme na vláček a po žertování s paní přednostkyní stanice a s menším zpožděním jedeme zpět do Sušice. Zde už čeká celá parta vzorně připravená k plavbě. Konečně tedy vyplouváme směrem dolů, první úsek je tradičně jen 8 km do Žichovic. Cestou nejsou žádné jezy, my to navíc čerstvě máme projeté z předchozí plavby pro pádlo, takže vedeme všechny hezky kolem mělčin a šutrů a neodbočujeme do špatných ramen řeky. Večer se k partě připojuje Lukáš s klukama, Inkou a babičkou. Kemp Žichovice představuje pro každého pochodové cvičení mezi parkovištěm a stany, ale na to už jsme si pomalu zvykli.
Děcka spí pod širákem, my v autě a stan zůstává prázdný.

Středa:

Svážíme auta do Střelských Hoštic, pak autobusem jedeme na Rabí, kde se setkáváme se zbývajícími, kteří už nedočkavě obcházejí kolem hradu. Já odcházím prozkoumat jez a ostatní jdou na prohlídku hradu.
Vyrážím napřed a pod jezem se seznamuju s partou vodáků z Rýmařova. Po dosti dlouhé době přijíždí nyní už úplně naše nejrozsáhlejší složení. Postupně sjíždějí jez, zcela v pohodě, ale Přemek si vzpomněl na Svatební cestu do Jiljí a chytil se stromu nad řekou, aby ukázal Hance své mužné svalstvo. Nicméně háček, jak známo, je na lodi orientován směrem dopředu, takže to na Hanku dojem neudělalo a ta odjela s lodí po proudu, zatímco Přemek spadl z větve do vody.
Plujeme dále pod Prácheň, kde většina skáče jez bokem, jediný, kdo se cvaknul, jsem byl zase já, naštěstí jsem to zvednul tak rychle, že si toho skoro nikdo nevšimnul.
Následuje prohlídka Horažďovic, přenášení dvou topících jezů, z nichž ten první se dal ještě jakž takž skočit šlajsnou bokem, Ema tam zůstala viset ve válci (ale po pár nárazech do betonu šlajsny vyjela). Potom pokračujeme do Střelských Hoštic, kde se opět sprchujeme pod šlajsnou.




Čtvrtek:

Svážíme auta do Strakonic, kde zůstáváme Ema, Tonička, Matěj a já. Ostatní řidiči odcházejí na autobus do Hoštic. Během plavby se naštěstí nic zvláštního nestalo, to asi proto, že jsem řízení akce předal Jáje a ta udržovala kázeň a pořádek.
Skupinka ve Strakonicích si důkladně užívala vody, jezdili jsme celý den všechny možné nájezdy a brankové kombinace. Dokonce jsem si střídali lodě a nezávisle i pádla, takže chvílemi se jezdilo na kánoi s kajakovým pádlem a na kajaku s kanoistickým. Ostatní se mořili po voleji a vzhledem k tomu, že neměli s sebou žádného cvičitele-hazardéra, už ani neskákali šlajsny a nesjížděli některé celkem přívětivé jezy.


Potom jsme navštívili Strakonice, popili Dudáka, dětem koupili smažáky a zatočili se na kolotoči.
Večer v kempu byl už tradičně šílený, jistá nejmenovaná skupina tam řvala asi do jedné, bohužel se odstěhovali k jinému ohništi, než jsme zabrali, takže po té jedné v noci tam přijel borec, rozdělal si oheň a 3 metry od našeho auta rozjímal nad životem.






Pátek:

Někteří spoluplaviči nás bohužel opustili a jeden nejmenovaný kanoista se rozhodl jet tento úsek raději autem. Není tedy potřeba jet ze Štěkně do Podskalí autobusem, já nejmenovaný kanoista převážím řidiče nahoru a jedu autem do Slaníku, kde filmuju sjezd jezu. Ihned poté posádky zamíří do nedaleké hospůdky a já si odvážím Eminu loďku do Štěkně, po chvíli se mi daří do ní vměstnat a tak jezdím přes pekelně rychlý proud pod šlajsnou. Ostatní přijíždějí až asi po 3 hodinách (oběd + 5 km řeky :-) a balí se domů. Jen Tonička, Ema a Matěj skáčou šlajsnu bočně a pak ještě trochu jezdí. Přemek to chce zkusit taky, ale vzhledem k velkému množství neomluvených hodin ve VOSLE neumí couvnout, místo toho se cvaknul ještě nad šlajsnou, prvně se přes hrazení převalila loď, pak Přemek, následně se loď zarazila v kamení pod jezem a Přemek ji pomocí kýblu vylil a vytáhnul.
Odjíždíme s Libuškou do Písku a ostatní jedou domů.

Závěrečná sobota a neděle:

Po oba dny jsme na závodech, jen Alice odchází na půl dne do města. Matěj jede s Toničkou debla, Tonička kajak a Ema, Matěj i Tonička jedou singl. Při jedné jízdě se stalo, že Matěj s Toničkou zmeškali start a pořád u břehu něco řešili. Do lodi jim totiž nalezli pavouci a Tonička, která se jich strašně bojí, nechtěla nastoupit. Nevyřešilo se to ani po té dosti dlouhé době, protože ještě za jízdy bylo vidět vrtění nohama v lodi a slyšet všelijaké výkřiky :-)
V neděli se rozdaly ceny, Tonička s Matějem byli v žácích druzí, Ema čtvrtá v předžácích, Matěj čtvrtý v žácích na singlu. A pak už jsme frčeli do Lelekovic, celí smutní, že další dovolená už je za námi.


Takhle se chystáme na závěrečné foto:



Takhle probíhá dlouhá domluva a krátký sjezd šlajsny, když to jedou holky:



Takhle se spalo pod širákem:




Někteří jezdili opravdu na hraně:



A takhhle Přemek popisuje, jak se cvaknul nad (!) šlajsnou ve Štěkni: