Jihlávka

Účastníci: Standa Zajíček, Honza Střecha, Lobáč, Sestry Markovy a já.

Lobáč vypravuje do Střelic Avii se zvláštním nákladem: Dole jsou panely na strop "tělocvičny", stavby, která měla vzniknout na zadní straně domu mého budoucího tchána a ještě zvýšit spontánní neorganizovanost této části domu. Na panelech byly lodě.

Panely jsme složili u domu a odjeli do Ivančic k Réně, kde jsme s Lobáčem zakempovali a konzumovali jakousi tlačenku a jitrnice. Ráno dorazily sestry Markovy a další účastníci výpravy. Káťa s Lobáčem byli skvěle sehraní, když háček objížděl kámen zleva, zadák ho stoprocentně bral zprava. Největším folklórním prvkem bylo najíždění do vrbiček se sprchou listí, hlíny, chcíplých i živých komárů a dalších součástí břehového porostu, včetně těch naplavených vyšší vodou. Skončilo to tím, že Lobáč vystoupil a šel kus vody pěšky. Do té doby, než se hloubka zvětšila natolik, že už musel plavat.
My jsme excelovali na naší slalomce, když jsme se rozjeli a jeli kolem houpačky, tvořené čelem kovové postele na laně, zavěšeném na vysoký strom. Já jsem se samozřejmě chytil a jak loď jela, vytáhlo mě to z lodi a já jsem se houpal nad řekou, zatímco loď řízená pouze háčkem zmizela za zatáčkou.

Nocovali jsme přímo na tělese jezu u Medlovského mlýna. Alice se večer z neznámých příčin zřítila do vody pod jezem.

Další den jsme pokračovali přes Novomlýnské nádrže. Honza a Standa měli hodně děravou loď, kterou navíc zlomili při přetahování přes stromy. Jednou taky dlouhop nejeli a podle plavajícího bochníku chleba jsme rozpoznali, že se cvakli. Ztratili přitom pádlo a tak Honza dál pádloval jen rukama. Posléze jízdu vzdali a odebrali se na vinobraní do Mikulova.