Děti na vodě
Rodiče beroucí děti na vodu se chovají podivně: Na jedné straně děti už od malička berou na vodu a neuvědomují si, že do určitého věku z toho ty děti moc nemají a že sebelširší raft není zárukou toho, že se dítěti nemůže nic stát.
Na druhé straně, děti vozí na háčku nebo v raftu i ve věku, kdy by samy dávno mohly pádlovat a užívat si volnosti a radosti z vody.
P
A samostatná plavba dítěte v lodi oproti tomu, když se veze s rodiči v raftu? To je v principu stejné, jako když necháte dítě dívat se na televizi na pořad o přírodě a nebo když dítě do té přírody vezmete na výlet.
Děti se rychle učí, jsou zvídavé a pružné, kanoistiku zvládnou lépe, než rodiče, jen je potřeba, aby si to vyzkoušely a nesmíme udělat ani druhý extrém - chtít po nich, aby se pouštěly do příliš obtížných míst. Správné je nabádat je, aby jezdily vždy o malinko těžší místa, než při předchozích plavbách zvládly. Dětem se taky musíme věnovat - nebýt líní vylézt z lodi, jistit je a pomáhat jim tam, kde se bojí.
Při sjíždění Svratky jsme u jednoho padlého stromu narazili na rodinku se dvěma dětmi, všichni evidentně bez zkušeností. U stromu se samozřejmě převrátili, děti měly vesty a kříčely že se topí, ale byly na hladině. Paní vestu neměla a topila se doopravdy. Když se dostali z vody, paní pronesla zajímavou větu “Oni nám řekli, že je to vhodné i pro děti”. To je naprostá klasika. Pro děti to možná bylo, ale kdyby je nevezli nezkušení rodiče. Než někam vjedu s děckama, tak musím alespoň umět zastavit, když uvidím něco, čeho se bojím.
Před burácející peřejí mají nezkušení respekt, před půlmetrovým stupněm s desetimetrovým vývarem nikoliv. Je to stejná situace, jakoby někdo, kdo v životě nestál na lyžích, vyjel na kopec, půjčil si lyže a po neupraveném neznámém svahu si to pustil přímo dolů. Na lyžích to nikoho nenapadne, na vodě je to běžné.
