Mlýny a jezy


České řeky byly v minulosti využívány k pohonu mlýnů, pil, elektráren a dalších průmyslových zařízení.
IMG_5606
Tak, jak to spád řeky dovoloval, byly budovány vždy v určité vzdálenosti jezy, které nenarušily ráz krajiny, jen zklidnily kus řeky. Mlynáři z nějakých důvodů byli jedni z nejhůře postižených hned v začátku komunistického režimu. Obešel jsem asi 300 mlýnů v Čechách a na Moravě a z vyprávění starých mlynářů by člověk brečel. Komunisty zorganizované bandy nejen vykrádaly, ale především naprosto fanaticky rozbíjely zařízení mlýnů.
IMG_4722
Postupně byly zasypány náhony, turbíny odvezeny do šrotu a budovy chátraly. Neudržované jezy chátraly také. Místo toho komunisté ve svém megalomanství začali stavět přehrady, zatopila se nejkrásnější místa české krajiny a pro vodáky se některé řeky staly nepoužitelné.
Dalším nešvarem, který vzniknul už na začátku 20. století, ale teprvé socialismus jej přivedl k dokonalosti, je stavba jezů, na kterých se nedá koupat, nedají se sjet na žádném plavidle a když do takového jezu někdo spadne, tak se prostě utopí. Staré jezy totiž musely mít velmi dlouhou korunu, to je horní hrana jezu, aby při zvýšení průtoku nedošlo k rozlití vody nad jezem. Čím širší jez, tím míň kolísá voda. Tento spolehlivý a ke všem uživatelům jezu přívětivý systém nějací zlepšovatelé zaměnili za jiný: Při vyšším stavu se jez sklápí. Tyto takzvané bubnové nebo stavidlové jezy jsou spolehlivými topiči vodáků.
IMG_3317
Dále se přestaly stavět dlouhé šikmé spádové desky a voda padá téměř kolmo do vývařiště. Voda od jezu teče “spodem” a částečně se vrací zpět k jezu. Pokud do takového vývařiště někdo spadne, proud ho vrací stále zpět. Buďto ho někdo zvenku vytáhne nebo se utopí. Zkušený plavec se může pokusit proplavat spodem podél dna, kde voda odtéká, ale to není úplně tak jednoduché.

Jak sjíždět jezy


Pokud jedete rovně, je potřeba se především trochu rozjet. Nikdo asi nepředpokládá, že se něco stane, když otočí volantem ve stojícím autě. Stejně tak se nemůže nikdo divit, že stojící loď není schopná objet jakoukoliv překážku, ovšem rychlost lodi se vztahuje k rychlosti vody v řece. Pokud se necháme do šlajsny či peřejí unášet proudem, otočení lodi způsobí, že budeme opět unášeni proudem a do překážek narazíme bokem. Aby loď zatočila, musí jet rychleji, než voda.
To má ještě jeden účel: Při vjezdu do válce na konci šlajsny nebo pod jezem je potřeba se z toho setrvačností dostat, jinak se může stát, že válec si loď “podrží”, otočí ji kolmo k proudu a pak se ukáže, jak vodák nastudoval náklony. Na otevřené lodi ani toto studium nepomůže.
Kromě toho je dobré se držet pádla a ne lodi, raději pádlovat, než třeba kouřit. Většina lidí, kteří projíždějí nejsledovanější šlajsnu v ČR - u Jelení lávky - a přitom se cvaknou, projede tu velkou vlnu celkem v pohodě, ale pak při vjezdu do tišiny neudělají náklon a plavou. Za domácí úlohu můžete přemýšlet, proč se někdo vyklopí v malém protiproudu kus pod jezem...

Kanoista, který má základní pud sebezáchovy, se u jezů chová takto:

  • Jez před sjetím prohlédne
  • Nebezpečné jezy nikd nejezdí sám nebo na jedné deblovce, vždy se skupinou
  • Pokud někdo ze skupiny jez projíždí, další čeká, až ten první z jezu úplně vyjede, při nehodě nejede za ním, ale poskytuje záchranu ze břehu
  • Zásadně jezdí u kraje, kde mu mohou kolegové pomoci a je zde pravděpodobnější možnost vyplavání
  • Celou dobu průjezdu a především ve válci usilovně pádluje
  • Nenechá si loď stočit bokem - udržuje ji přesně ve směru proudu


Nesjízdné jezy

Více informací a přehled nebezpečných jezů

Foto_j_9Foto_j_8IMG_6749